Každý národ má své chutě – někde milují smažený sýr, jinde fermentovaného žraloka. Tady je přehled jídel, která rozhodně nepatří mezi „běžné menu“, ale přesto jsou místními považována za delikatesu.
1. Hákarl (Island)
Fermentovaný žralok grónský – nechá se hnít několik měsíců pod zemí a pak se suší. Vůně připomíná čpavek, chuť… no, výzvu.
2. Balut (Filipíny)
Vařené kachní vejce s částečně vyvinutým embryem uvnitř. Oblíbené jako pouliční pochoutka, často se jí s pivem.
3. Surströmming (Švédsko)
Fermentovaný sleď, který je tak smradlavý, že ho Švédové otevírají zásadně venku. Prý chutná lépe, než voní. Ale to není těžké.
4. Casu marzu (Itálie – Sardinie)
Sýr s živými larvami! Doslova. Je nelegální ve většině zemí, ale místní ho považují za specialitu.
5. Fugu (Japonsko)
Jedovatá ryba, kterou může připravovat jen licencovaný kuchař. Pokud se udělá špatně, může být smrtelná. Dobrou chuť?
6. Pražené tarantule (Kambodža)
Tarantule se smaží na oleji, dokud nejsou křupavé. Prý chutnají jako kombinace kuřete a ryby.
7. Eskamol (Mexiko)
„Kaviár z mravenčích larev“ – jemná, máslová chuť. Podává se jako náplň do tacos. Mexická lahůdka!
8. Stinky tofu (Tchaj-wan a Čína)
Fermentované tofu, které čpí jako kanalizace, ale má silné fanoušky. Podává se smažené, vařené i grilované.
9. Century egg (Čína)
Vejce konzervované v jílu a popelech – až několik měsíců. Bílek zčerná, žloutek zezelená. A chutná to… jako silný sýr.
10. Smažené mozek (USA, Balkán)
Hovězí či prasečí mozek, často obalený jako řízek. Někde tradiční pokrm, jinde zakázaný kvůli riziku přenosu nemocí.
✅ Závěr: Co je pro jednoho nechutné, je pro druhého delikatesa
Kulturní rozdíly se nejvíc poznají právě u stolu. Ať už bys do něčeho z toho kousl/a, nebo ne – jedno je jisté: svět chutná různě.
